S antropologem Davidem Platilem a historikem Martinem Dolejským o tom, jak se v metropoli žilo na pariferiích před sto lety, paralelách se současností a jejich související knize.

S prudkým rozvojem Prahy a přibývajícím počtem obyvatel po roce 1918 byl spojený nedostatek vhodného a především levného bydlení. Důsledkem byly přelidněné byty a takzvané nouzové kolonie, kde lidé žili v různých barácích ze dřeva či plechu, železničních vagonech a dalších provizorních obydlích. V jistých obdobích takto žily i desítky tisíc obyvatel hlavního města. Některé z těchto kolonií nenávratně zmizely, jiné se z části dochovaly až do současnosti.

Kniha Nouzové kolonie (Paseka, 2025) s využitím dobových snímků a dalších obrazových materiálů s komentáři ukazuje desítky takových míst napříč metropolí. Autoři v podcastu Čtení s Respektem přibližují mimo jiné to, jak se v těchto koloniích na tehdejší periferii Velké Prahy žilo, jejich politický význam i to, jaké postoje k nim zastávalo město, které se snažilo bytovou krizi aktivně řešit. V čem vidí paralely s dneškem? A co je motivuje k mapování dějin pražské periferie? Odpovídají historik Martin Dolejský a sociální antropolog David Platil, který také založil a spravuje webovou databázi kolonií bahnoprahy.cz.