S Hanou Müllerovou o novém pohledu na povinnosti a odpovědnost zemí za boj se změnou klimatu ve světle přelomových závěrů Mezinárodního soudního dvora.

Státy se na světových konferencích OSN každoročně shodnou, že je třeba chránit klima a zastavit postupující zahřívání planety. Emise skleníkových plynů ovšem zatím celosvětově stále rostou - a spolu s tím i globální teplota. Mnohé sílící dopady ovšem nejsou po světě rovnoměrně rozložené a často více ohrožují chudší a rozvíjející se státy.

Mezinárodní soudní dvůr v Haagu 23. července vydal přelomové stanovisko, v němž vyjasnil, jak se to má s klimatickými závazky zemí z pohledu mezinárodního práva a jaké právní důsledky můžou nést země, které působí škody klimatickému systému. Jaký dopad to může mít na klimatickou politiku i související soudní procesy, přibližuje Hana Müllerová, které vede Centrum pro klimatické právo a udržitelnost v Ústavu státu a práva AV ČR, v rozhovoru se Štěpánem Sedláčkem.

Mimo jiné uslyšíte, jak jednomyslné rozhodnutí soudního orgánu OSN mění pohled na dobrovolnost klimatických závazků, a proč mají v kontextu mezinárodního práva státy povinnost chránit klima, i pokud nejsou podepsané pod Pařížskou dohodou jako například Spojené státy. V neposlední řadě se dozvíte, jak nové stanovisko může podnítit žaloby států a otevřít cestu ke klimatickým reparacích, ale uslyšíte také o přímé souvislosti s českou klimatickou žalobou, kterou právě vyhodnocuje Ústavní soud.