Nadšení je fajn. Ale musí být uvěřitelné.

„To je úplně fascinující!“ – řekne moderátor popáté za dvacet minut. A posluchač se začne ptát: opravdu je všechno tak skvělé? Nebo jen nemá co říct?

Nadšení je důležitá součást moderování. Pomáhá rozhovor držet v pohybu, povzbuzuje hosta, udržuje dynamiku. Někdy musíš mluvit trochu hlasitěji, nebo výrazněji reagovat. Jindy udržuješ atmosféru, i když energie ve studiu padá. V pořádku. Ale pozor – je tenká hranice mezi opravdovým zájmem a hereckým přehráváním.

Dobrý moderátor ví, kdy má nadšení smysl. A ví, kdy je lepší mlčet, nebo položit další otázku. Posluchači poznají faleš. Přehnané reakce, klišé a opakované superlativy znějí jako automat. A automat se nedá poslouchat dlouho.

Moderátor je tak trochu herec. Dělá pauzy, mění tón hlasu, sleduje reakce. Je taky psycholog – vnímá stres, radost, zmatek. Ale pořád je to průvodce. Ne showman.

Skutečné nadšení trvá i po nahrávání rozhovoru. Přehnaný obdiv je podezřelý. A co je podezřelé, to posluchači trestají tlačítkem stop.

Pokud tě téma nebaví ani mimo mikrofon, nepřepaluj to s emocema. Tví posluchači nejsou hloupí.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
Pomůžu vám s audio formáty i produkcí podcastů.
www.jakubvilis.cz