Představ si, že posloucháš rozhovor, kde host vypráví strhující příběh. A každou dramatickou pauzu vyprávění přeruší moderátorovo: hm hm. Místo plynulého rozhovoru tak posloucháme nekontrolované mručení.

Souhlasné zvuky jsou pochopitelné – dávají hostům najevo, že jeho slova nezůstávají bez odezvy. Je to forma neverbální zpětné vazby, která hosty podporuje v pokračování. Ale když jich je moc, začíná to připomínat podcast, kde hlavní hvězdou není host, ale moderátorovo neartikulované přikyvování. A to je škoda.

Začínající moderátoři se obávají ticha, a tak mají tendenci neustále nějak reagovat. Ve skutečnosti ale krátké dramatické pauzy ve vyprávění, dávají rozhovoru prostor a hloubku. Když je moderátorovo přitakání příliš časté, rušivé nebo působí mechanicky, může to odvádět pozornost a oslabovat přirozený tok rozhovoru.

Řešení? Není potřeba úplně mlčet, ale stačí trochu ubrat. Občas se můžeš zeptat na zajímavý detail nebo jen nechat hosta domluvit a dát mu prostor. Nebo mlčky souhlasně pokývat hlavou. Ticho není trapné, ticho vytváří prostor pro myšlenky. Tak toho využij.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
Pomůžu vám s audio formáty i produkcí podcastů.
www.jakubvilis.cz