Nervozita je přirozená. Jasně. Ale když jako moderátor působíš, že jsi na pokraji paniky, přenášíš to nejen na hosta, ale i na posluchače. A ti nechtějí být svědky úzkostného experimentu. Chtějí rozhovor, kterému někdo šéfuje.

Mnoho začátečníků podcení úplný začátek. Začnou šustit papíry, omlouvat se za špatnou výslovnost, hledat správné tlačítko, nervózně se uchechtnou… a už se to jede. Host to okamžitě prokoukne. A začne si hlídat vlastní slova.

Jenže ty nejsi školák před tabulí. Jsi ten, kdo zve hosta, kdo klade otázky, kdo nastavuje atmosféru. I když se uvnitř třeseš, navenek máš působit klidně. A pokud nedokážeš být klidný, zkus se alespoň soustředit. Tvá práce tě ale nemůže rozložit.

Rozhovory jsou nejtěžší novinářská disciplína a všeobecná dostupnost vytváření podcastového obsahu tuhle skutečnost poměrně viditelně pomáhá ignorovat. Máš nervy? Stačí pár jednoduchých triků: dýchej. Mluv pomalu. Dívej se na hosta. Nerecitruj svou příápravu jako ve škole. Začni otázkou, na kterou se těšíš – tou, kterou bys stejně použil bez mikrofonu.

A ještě jedna věc: Nezačínej omluvou, že jsi „trochu nervózní“. To si nech pro osobní deník nebo svého terapeuta.
+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
Pomůžu vám s audio formáty i produkcí podcastů.
www.jakubvilis.cz