Začínající moderátoři mají tendenci se omlouvat. Pořád. Jako by se báli, že dělají něco špatně. A možná mají pocit, že omlouvání zachrání jejich trému.

Ale realita je jiná: ty ten rozhovor vedeš. Ty z větší části určuješ jak bude rozhovor znít. Mít možnost pokládat otázky je privilegium, ne omluvenka. Když se budeš pořád omlouvat, budeš znít submisivně. A tvůj host tě bude vnímat jako nejistého průvodce. A to není role, ve které chceš zůstat.

Jasně, jsou momenty, kdy omluva dává smysl. Například, když skočíš do řeči, protože se host motá v kruzích svým myšlenek. Nebo, když přerušíš příběh kvůli nečekanému podnětu. Ale i tehdy stačí sebevědomě naznačit něco jako: „promiňte, můžu jen postřeh..“ — a jedeš dál. Neomlouvej se desetkrát za minutu. Zdvořilejšího moderátora to z tebe neudělá.

A hlavně: neomlouvej se za otázku, která je relevantní, ale třeba drsná. Nepříjemné otázky mají v rozhovoru své místo. Nepotřebují doprovod ve stylu: „omlouvám se, že vás tím obtěžuju“.

Ty nikoho neobtěžuješ. Děláš svou práci. Tak ji dělej sebevědomě. Lidi to mají rádi.

+ + + + + + +

Produkce: Jakub Viliš
🎙️ Pomůžu vám s audio formáty a produkcí podcastů
www.jakubvilis.cz