„Když začínáme s informatikou, beru do hodiny robůtka a nechám žáky, aby se ho postupně naučili sami rozhýbat. Potřebují si věci osahat,“ říká Vratislav Ulrich, učitel informatiky, matematiky a fyziky. V Základní škole Pohůrecká v Českých Budějovicích je zároveň zástupcem ředitelky pro věci technické a pedagogické a jako ICT koordinátor pomáhá kolegům v integraci digitálních technologií do výuky většiny předmětů.
Škola patří k těm, které se zavedením nové informatiky začaly hned, jak to bylo možné. „Společně jsme hledali cesty. Zdigitalizovali jsme si ŠVP, abychom ho mohli snadno upravit podle konkrétních poznatků, je to hodně živý dokument,“ vysvětluje Vratislav Ulrich. Ač sám patří k nadšencům, přiznává: „Nedělám si iluze, že každého jde zapálit pro informatiku, ale nemá smysl dávat čtyřky.“ Poslechněte si, jak přistupuje k žákům, kteří potřebují podporu, a čím inspiruje ty, které obor „chytne“. A z čeho má jako učitel největší radost?
V rozhovoru dojde i na „postcovidové vystřízlivění“ učitelů napříč předměty – to když zjišťují, že žáci, kteří nezažili práci s počítačem v lockdownu, si v soukromí bohatě vystačí s mobily, takže jim chybí základní dovednosti práce s notebookem a počítačem.
Vratislav Ulrich se s vámi podělí také o své zkušenosti se školní IT správou, pro niž je masivní vybavení škol digitálními zařízeními, která se každodenně využívají v různých předmětech, často výzvou. „Ale má to tak být,“ říká. Protože technologie jsou ve škole od toho, aby se s nimi žáci naučili pracovat.