Proč pořád vstupujeme do té stejné řeky, ač víme, že nás v ní nic nového nečeká? Protože naše srdce ani duše nemají KPI, nemají pamatováka na čísla nebo statistiky, ale naopak na doteky, oční pohledy a chvilky, co byly blízko. Jenže víte, co je největším soupeřem dobrého? Výborné. No na tu úroveň výš se ale vyplatí jít. Ale k tomu je třeba vystoupit ze zajetých kolejí.

A během toho mezičasu se musí vytrvat. On ten život jen zkouší, jak moc něco chceme. A jestli jsme připraveni mít víc, než jsme zatím měli. Tak nepodléhejte chvilkám, které vás zítra můžou rozházet jen proto, že se někde cítí nějaká samota. Není čas na lásky, které přichází po večerech bez zítřků. Ani na práci, která nás vysiluje, než nabíjí.