To říkával už Tomáš Baťa. Proč bychom měli myslet v malém, když úspěch se děje po kouscích? Sněme ve velkém a i části našeho snu, které postupně realizujeme, budou velké. Vyhněme se malosti.

Už jsem vám říkala, jak jsem v osmnácti vydala své tři povídky? Ne? Možná za nimi stálo jen ublížené ego. A možná to byla ona část příběhu, bez které by se nevyvíjel, jak má. Možná právě díky tomu došlo k onomu Přelomovému okamžiku.

Ať je tento příběh pro vás inspirací. Inspirací k tomu vykročit. Rozhodnout se. Protože ono to není o věku, ale o rozhodnutí. Projevit zájem o život a život projeví zájem o vás. Tak strach do kapsy. Aspoň tou cestou nepůjdete sami. A to je vlastně fajn, říkám si.