„Co když to vlastně může fungovat? Co kdyby to přece jenom vyšlo?" ptám se sama sebe. A právě to mi možná nahání strach. Strach z úspěchu nebo své vlastní velikosti není výjimečný, ostatně stejně jako jiné strachy, které si neseme na té cestě životem. Jen nám vždycky bylo do hlavy vkládáno to, že se nemáme bát. Jenže strachy jsou naší přirozenou součástí. Nezmizí. A tak se je dovolte pojmenovat. Být sami k sobě upřímní, protože pokud nebudete upřímní sami k sobě, ke komu byste vlastně měli?

Odvaha tkví v poznání sebe samotného. Tkví v tom, že se postavíme našim strachům, kterých se možná bojíme. Já si ale říkám, jestli se spíš nebojíme sami sebe. Nebo toho, co si řekne okolí. Ale co když okolí nemusí o našich obavách vědět?

Já se s vámi o ty své podělím. Protože dovolit si pojmenovat je alfa a omega změny. A mě ten můj strach blokoval. A bojkotoval mi dosahování vytyčených met.