Říká se, že bychom se v nějakých konkrétních situacích měli kousnout. Ale kousnutí bolí, tak proč bychom si vlastně ubližovali, říkám si. Někdy však toužíme jenom po nějakém konkrétním znamení, důvodu či iniciativě, která nám řekne, že máme pokračovat danou cestou a ještě se nevzdávat. Ale co když vzdát se je vlastně v pohodě?

Pokud se tedy vzdát chceme.

Ale to, co skutečně chceme, nám velmi často dojde až v okamžiku, kdy si dovolíme něco pustit. Kdy si uvědomíme, že se můžeme vzdát, že je to vlastně v pohodě se vzdát a něco nedotáhnout do konce.

Slovo "můžeš" nám totiž dává na výběr a dává nám možnost volby, která se následně ukáže jako právě ono znamení, jestli něco skutečně chceme nebo ne. Chtít, muset a měl bych.

Přesně o tom je další díl podcastu SEBEterapie. O tom, jak jsem uběhla svůj druhý půlmaraton a co mi to přineslo. Jak jsem si uvědomila, že skončit je taky možnost. Ale že já si ji vybrat opravdu nechci.