Některý epizody tohoto podcastu jsou motivační. Jiné vám mají otevřít oči dřív, než to udělá někdo (nebo něco) za vás. A tento patří do té druhé skupiny. Je sdílením života – v jeho hořkosladké podobě. Protože kdybychom neochutnali to hořké, nikdy bychom si nevážili těch sladkostí.

A zároveň je připomínkou toho, že toho času tady nemáme neskutečně moc. Je nakopnutím k tomu, abyste udělali to, co třeba dlouho odkládáte. Ať už je to změna práce, nebo naučit se znovu lyžovat, ač jste na lyžích nestáli roky.

Je lidskej a pravdivej – plnej toho, co, mám pocit, se dneska zrovna nenosí. A to je škoda. Protože jsme pořád jenom lidi, ne vitríny dokonalosti a úspěchů. Jsme tím, co je za námi, co nás formuje každej jeden den a o čem nemluvíme, protože máme pocit, že se to nesmí a nemá. A že se to nehodí. Ale co kdyby právě sdílení toho, co nás někde nějak trápí, bylo vlastně klíčem k tomu, abychom se cítili líp?

Já vystřeluju první. Protože i tady a v tomto vám chci jít osobním příkladem.