Šla jsem na terapii, abych našla ten zdroj mé nulové radosti o pár dní později na večeři s kamarádkou. A šla jsem na večeři s kamarádkou, kde jsem se v sobě nechtěla pitvat, až jsem to nakonec udělala a došla k závěru, že jsem se nechala příliš ovlivnit tím, co mi říká okolí.

Když energii investujete do jedné věci, druhou věc nekontrolujete tak, jak jste byli zvyklí. Logicky. A já si proto do své hlavy nechala vstoupit myšlenky, které nebyly moje. Názory o tom, co by se mělo a nemělo, jak se život má žít a jak je to vlastně "správně". Ale co když jsem prostě v pohodě s tím, že žiju v extrémech?

Můj přístup nerovná se tvůj. A je to v pohodě. Jen se možná pojďme zamyslet nad tím, že sociální sítě tvoří jen deset procent z celého našeho dne, ne-li méně. A že rady a doporučení dáváme na základě pár obrázků a pár obsahu, který se vygeneroval z nějakého záměru.

A taky si možná pojďme uvědomit, že náš přístup k životu nemusí vyhovovat někomu jinému. Protože mně normál nevyhovuje. Nevyhovuje mi průměr. Ale to přece neznamená, že žiju špatně. Právě naopak.