Energie není nekonečná, stejně jako den není nafukovací. Umět se rozhodnout, do čeho vložíme jaký díl každodenní „šťávy“ je důležitější, než si myslíme. Protože pokud naši energii vkládáme do toho, co nám ji vlastně vysává, náš energetický kotel se brzo vyprázdní. Najednou nebude, z čeho brát. Co kdybychom se ale zaměřili na to, co nám energii dává?

Příjem musí být větší než výdej. A z toho, co milujete a co vás baví, nemůžete vyhořet. Protože na rozdíl od toho, co si myslíte, že dělat musíte nebo byste měli, vám takové činnosti energii dávají, nikoli berou. A v tom je ten rozdíl.

Udělat krok do neznáma a začít znovu s vidinou toho, že budeme dělat naše ikigai, bolí. Je to rozhodnutí opředené strachem, ale ten strach tu bude vždycky. Strach z toho dát sebe na první místo a to, co bylo „jisté“ dát stranou, tu bude. Tak si s ním raději potykejte, on jen tak nezmizí. Nejsme tu nafurt a ten život se nemusí žít vyprahle. Může být přesně ten vysněný. Radostný. Plný tý nejsladší šťávy, jakou jste kdy ochutnali.