Jubilejní epizoda je tady. Šedesát dílů, šedesát týdnů a pořád tak nějak bez očekávání. A tak se, trochu neplánovaně, uchyluju k tomu, jak to všechno začalo. A zas a znovu nahrávám nový díl podcastu z obýváku mého bytu, jen s mikrofonem a čuměním do stropu, abych tak nějak shrnula myšlenky, které se mi zrovna honí hlavou. A ono to má své kouzlo, co ti budu.

Zaměříme se na to bezčasí – na ten pocit, při kterém neexistuje čas a který nám tak nějak zklidňuje nervový systém. Protože si říkám, že pokud to pojmenujeme, najednou už nebudeme chtít tolik času trávit v našem chaosu, který je nám tak dobře známý. Ale možná jen moje domněnka, to nevím. Buď mi to potvrdíš, nebo vyvrátíš, to nechám na tobě. Ale zkus se nad tím zamyslet taky. Ono to vlastně není na škodu.