Žádný námořník se nenaučí kormidlovat na klidném moři. A žádná bouřka netrvá věčně. Jde o to vědět, proč u toho kormidla zůstat, i když se nás moře pokusí strhnout do svých hlubin. Nebo bouřka hromy vyděsit a blesky trefit. Proč to v půli, ne-li u konce své cesty neotočit a nevzdat. Aby se tak stalo, naše vize musí být nejen silná, ale především hluboká. Je třeba vědět, co se za ní skrývá. Protože jen tehdy se dokážeme „kousnout". Vytrvat. Neschoulit se do klubíčka a neschovat pod postel. I když bychom to udělali nejraději.

A taky musí být vaše. Ne rodičů, partnera, partnerky nebo souseda. Vaše. Protože v jiném případě nebude tak silná a už vůbec ne hluboká. Takže – jaká je ta vaše? Co se za cílem, ke kterému jdete ukrývá? U mě je to klid. Prostě jen klid. A po týdnech zatím největší bouřky na moři jsem k němu došla. A procítila ho každou částí svého těla.