„Nebreč.“ „Nezlob se.“ „To přece není tak hrozné.“ „Musíš být silná.“ Kolikrát jsme něco podobného slyšeli? A kolikrát jsme si pak stejnou věc začali říkat sami sobě?

Ve druhém díle série o emocích se podíváme na to, proč nám některé emoce připadají jako něco, co překáží. Proč se bojíme smutku, vzteku, strachu nebo bezmoci a proč máme pocit, že když je potlačíme, budeme silnější, racionálnější a budeme mít svůj život víc pod kontrolou. Jenže co když je to přesně naopak?

Mluvím o tom:

🟠 proč před nepříjemnými emocemi utíkáme a jakou roli v tom hrají naše zkušenosti, trauma, naučené vzorce i ego,

🟠 jaký je rozdíl mezi vědomým odložením emoce a jejím potlačením,

🟠 proč dovolit si cítit neznamená nechat se emocemi ovládat,

🟠 co je emoční plochost a proč každý z nás svoje emoce prožívá i vyjadřuje jinak,

🟠 jak nám může pomoct všímavost a obyčejné pojmenování toho, co právě cítíme,

🟠 a jak s emocemi pracovat pomocí tří jednoduchých kroků: pojmenovat – prožít – odložit.

Protože sám sebe nakonec neobelžeš. To, že emoci nechceš vidět, ještě neznamená, že zmizela. A možná skutečná síla nespočívá v tom necítit, ale umět svoje emoce vnímat, unést a vědomě s nimi pracovat. Práce s emocemi je totiž dovednost. A stejně jako každou jinou ji můžeme postupně trénovat.

Přeju všem příjemný poslech.

Zajímá tě o mně víc? Mrkni na můj:

⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Instagram⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠

⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠Web⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠

⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠⁠LinkedIn