“Pořád jsem si říkala: „je to jen v hlavě. Všechno zvládnu, když budu dost silná. Nemoc překonám, když si ji nepřipustím”. Byla jsem na sebe jako pes — a ne tím zdravým způsobem. Táhla jsem to s poruchou příjmu potravy jako nástrojem k nejnižší váze tak dlouho, až jsem se sesypala. Fyzicky i psychicky.”

To jsou slova Patricie Srnské — jedné z nejvýraznějších českých cyklistek posledních let. Ještě loni stála na stupních vítězů jako vicemistryně republiky v cross-country. Dnes ale otevřeně mluví o tom, co si s sebou nesla už dlouho: přetížení, tlak na výkon, poruchy příjmu potravy, a postupné fyzické i psychické vyčerpání.

Tenhle díl je o odvaze říct dost. A o síle, která se nepozná podle medailí, ale podle toho, že si dokážeš přiznat, že už dál nemůžeš — a začneš znovu jinak.