Poslední dobou pro mě byl můj život jedna velká neznámá. Každý den byl úplně jiný než ten předchozí a s jistotou jsem nemohla říct, co bude za týden. Moje dny neměli žádnou rutinu, žádný řád, neměla jsem žádný pořádný cíl, nic za čím bych šla. Dřív bych v podobný situaci byla akorát nervózní, nesvá. Štvalo by mě, že nic nestíhám, že nejsem produktivní. Ovíněný noci a kocovinový rána bych vnímala jen jako ztrátu času a fakt, že si nestíhám dojít zacvičit jako zločin první třídy. Teď je to ale ...