Podrážděnost, pocity neschopnosti, ztráta motivace k výkonu, vyčerpání… Kdy se jedná o příznaky spojené s dlouhodobou únavou a kdy už je na místě hovořit o syndromu vyhoření? Pro celkové mentální a citové vyčerpání spojené s dlouhodobým stresem použil tento termín poprvé psychoanalytik Herbert J. Freudenberger v roce 1974.

Od té doby jeho výskyt poměrně dramaticky narůstá. Například v České republice podle statistiky Všeobecné zdravotní pojišťovny trpí tímto onemocněním každý pátý Čech, přičemž nejvíc ohroženy jsou tzv. pomáhající profese, jako jsou zdravotníci, pracovníci v sociálních službách, učitelé… V byznysovém prostředí pak nejčastěji „vyhoří“ zaměstnanci na úrovni středního managementu. Dlouhodobé psychické potíže řada lidí začne řešit po svém, bohužel se často uchylují ke zlozvykům, jako jsou alkohol či jiné závislosti, které alespoň na chvíli dají zapomenout nepříjemným pocitům. I syndromu vyhoření lze předcházet, a pokud se rozvine, lze ho s pomocí odborníků překonat.

Na dotazy diváků a ředitele FN Olomouc Romana Havlíka budou odpovídat primář Doléčovacího oddělení Psychiatrické léčebny ve Šternberku Michal Kryl a primář Kliniky psychiatrie FN Olomouc a LF UP v Olomouci Aleš Grambal.