K dnešním článku mě inspirovala jedna kapitola z knihy Arnolda Schwarzeneggera Neuvěřitelný životní příběh, která se jmenuje Líní parchanti. Když se podívám na sebe a na věci, které se mi v životě nepovedly nebo kde ten výsledek nebyl takový, jaký jsem čekal, tak, upřímně řečeno, jsem si vždycky mohl odpovědět jenom jednou věcí, a to, že jsem byl tak trošku líný parchant. Zkrátka jsem si myslel, že to půjde jednodušeji, bude to méně práce, nechtělo se mi, nedal jsem do toho celého sebe. Myslím si, že tohle je příklad i mnoha dalších lidí. Zkrátka jsme tak trošku líní parchanti všichni. Nechce se nám do věcí, nemáme disciplínu, na některé věci se vykašleme, nejsme často důslední, nedotahujeme věci do konce, neinovujeme, nevymýšlíme nové věci, snažíme se žít v zaběhaných starých kolejích. Je však třeba si uvědomit, že věci se stanou ve chvíli, kdy do nich jdeme, kdy přestaneme být těmi línými parchanty, zvedneme se z gauče a jdeme do světa, jdeme věci dělat a přestaneme se vymlouvat na všechno možné. Co se týká disciplíny, mám pocit, že je často špatně chápána. Myslím si, že dělat věci disciplinovaně znamená jenom vědět, proč je dělat. Disciplína se totiž přímo pojí se slovíčkem proč. Pokud nevíte, proč věci děláte, tak jaký potom máte důvod z toho gauče vstát a jít něco dělat? Jediný důvod, proč se nám ráno nechce z postele nebo proč se nám do věcí nechce, je slabé proč, slabá vnitřní motivace. Cokoli vnějšího vás možná na chviličku namotivuje nebo vám dá nějakou energii, ale pokud je to jenom ta vnější motivace a nezažehne to něco ve vás, nezažehne to nějaké vaše vnitřní rozhodnutí, vnitřní proč, vnitřní jasnost toho, co opravdu od života chcete, co od sebe chcete, jací chcete být, jak se chcete spojit s tou dokonalostí, která tady všude kolem nás je, tak bez tohoto stejně ta energie po čase vyprchá a vrátíte se do té staré situace. Přeji vám, abyste našli své vnitřní proč. Každý den má 24 hodin a existuje takový princip čtyř, který říká, že šest hodin denně bychom měli spát, šest hodin bychom měli pracovat, šest hodin bychom měli věnovat našim vztahům a posledních šest hodin bychom měli věnovat sami sobě. Pokud bychom v téhle rovnováze dlouhodobě vydrželi, tak si myslím, že bychom se všichni měli dobře. Podívejte se na váš den, rozdělte si ho na ty sekce a třeba jenom jeden týden tomu dejte vědomí. Když týden budete sledovat, co děláte nebo neděláte, tak tohle vědomí se vám automaticky nastartuje i pro další období a pak už nebudete muset ty věci kontrolovat a hlídat si je, ale přirozeně do nich naběhnete. A pokud už jsme někdy líní parchanti, tak to přijměme, nekritizujme se za to. Přijměme, že někdy jsme jednoduše líní parchanti, kterým se nechce vstávat z postele, ale pak mějme v životě období, kdy se rozhodneme do věcí jít, kdy vstáváme ráno s nadšením, protože víme, že to, pro co jsme se rozhodli, je důležité a naplňuje nás to. Věřte, že i všichni úspěšní lidé na světě, mají dny, kdy se jim ráno nechce z postele. Tohle se bude nejspíš stávat celý život nám všem. Jednoduše jsou to myšlenky, které nám proběhnou hlavou. Rozdíl mezi těmi, kteří uspějí, je, že tyhle myšlenky sice vnímají, pozorují je, ale nevěnují jim žádnou pozornost. Jednoduše je nechají projít hlavou, pak vstanou, oblečou se a jdou za svým cílem. Neúspěšní lidé tyhle myšlenky znova a znova podporují, přemýšlejí proč, vracejí se k nim, podporují jejich energii tak často a tak do nich dávají všechen svůj život, že samozřejmě tyhle myšlenky bobtnají a celý život je potom jenom o tom, že se jim nechce a mají pocit, že život nestojí za nic. Vysílání s Davidem Kiršem, lektorem a podnikatelem, tvůrcem konceptu Firma 2.0 a programu Email Academy a Miliónové impérium. Spojujte zdánlivě nespojitelné, technologie a osobní rozvoj. Více na www.davidkirs.cz