Soudní dvůr nedávno rozhodl o praktikách, na jejichž základě je možné určit odměnu (nejen) advokáta, což zřejmě bude mít dopady na smluvní praxi.  V rámci předběžné otázky z Litvy se dotazující soud obrátil na SDEU s otázkou, zda stanovení odměny jen na základě hodinové odměny bez další specifikace rozsahu práce, je v souladu s evropskými pravidly ochrany spotřebitele. Evropský soud pak takovou praxi označil za nepředvídatelnou a představující nedovolené krácení spotřebitelových práv. V důsledku tedy spotřebitel nemusí být nucen smluvenou cenu uhradit, přestože obdržel smluvené služby.

Prameny:

• C‑395/21 D. V. proti M. A.
• Směrnice Rady 93/13/EHS ze dne 5. dubna 1993 o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách