Jsem snílek. Mám to po tátovi. Tomu už na střední škole říkali Fantasta a v pracovně mu visela cedulka s nápisem „Pozor, velký snílek“.Jako introvertovi se mi ale nikdy ani nezdálo o tom, že budu dělat to, co dělám v současné době. Že budu podporovat lidi na jejich cestě a pomáhat jim zhmotňovat jejich sny. Že moje milované vyprávění příběhů je možné použít k léčení duše. A že budou někoho zajímat moje vnitřní myšlenkové pochody, které se v posledních letech čím dál tím víc derou na povrch.

Domorodí Australané nazývali dobu na počátku světa dobou Snění. Z té vzešly všechny vzory pro život, písně, zvyky i návody na používání nástrojů. Australané se pomocí rituálů do této doby Snění vracejí, aby si připomněli, jaké je jejich poslání na Zemi. A já věřím, že to samé můžeme dělat i my. Když ztratíme směr, můžeme se vracet k základům, k podstatě a přivolat si do života špetku posvátna.