Konečně se učí. Jenže to neodpovídá mnohým představám o tom, jak má učení vlastně vypadat a co je opravdu potřeba se naučit. Adaptační výlet, ranní kruhy, “středy jinak” nebo tematické dny, jako ten o boji s chudobou. Barvité aktivity ve škole otevírají otázky, zda vzdělávání prostřednictvím hry, přímé zkušenosti a společných aktivit jsou vůbec skutečným učením, díky kterému děti mohou být doma v přicházejícím světě, jehož parametry si nemůže být nikdo jistý. Jak se s pochybnostmi vyrovnávají průvodci a vedení školy? Co si z vyučování berou děti? A co vy, myslíte si, že při vybírání peněz na podporu válečných veteránů v ulicích města se skutečně nedá nic naučit?