Rozhovor s knězem a církevním historikem Tomášem Petráčkem. Je církev připravena na neustálou změnu, kterou proklamuje i tezí, že je "semper reformanda"? A jak se tato změna snoubí či hádá s potřebou nepodřezat si své vlastní kořeny? Dospěla některá teologická poznání do stádia, kdy jsou vycizelovaná a do jisté míry dokonalá, že je nelze měnit, aniž by se zničila? Má být teologie formulována spíš odpověďmi či otázkami? Jaký je vztah teologie a církevního učení? Jak církev umí a historicky uměla pracovat s tak nepředvídatelnou skutečností, že ji formuje Duch svatý? Jak v církvi pracovat se sporem s druhými, s Duchem svatým či se sebou samým? Jak i v nesrozumitelném a nesouladném "kráčet s naším Mistrem a Pánem"? Tak to formulují církevní synodální dokumenty, ale jak na to? Připravil Jan Hanák.