Když se opravdu zastavím a otevřu, zcela utichnou myšlenky a ustanou emoce, tak nepřestanu existovat. Nezmizím. To, kým ve skutečnosti jsem a kým jsem vždycky byl, nikam neodejde.

Naopak. To, kdo ve skutečnosti jsem, podstata mojí lidské existence, se začne vyjevovat a projevovat. Bytost plná světla, nekonečné pole vědomí, hluboký prostor lásky, tichý, klidný a mocný proud totálního přijetí, to, co si všechno uvědomuje a vnímá ... univerzální vědomí.

Takový hluboký vnitřní kontakt s tím, kdo a co jsem, muže (lidskou bytost) jako jediný skutečně, plně a opravdově sytí, naplňuje a osvobozuje. Tam, kde takový kontakt není, je spirituální hlad. Touha a vnitřní volání objevit sám sebe - svou skutečnou podstatu.

Naše společnost je spirituálně nenaplněná, vyprahlá, hladová. Naučená hledat všechno někde venku. Dovnitř se zatím obrací jednotlivci, ne masy. A toho šikovně využívají prodavači spirituálního chleba.

Chtějí ale nasytit nás nebo hlavně sami sebe?

vzmuzse@vzmuz.se

https://www.vzmuz.se