Speciál Výtahu Respektu: Když před čtyřmi lety Putin oznámil takzvanou speciální operaci a ruská armáda zaútočila na Ukrajinu, milionům Ukrajinců a Ukrajinek se rozpadl svět tak, jak ho znali. „Táta mi ráno zavolal a řekl, že mladí muži jdou do armády a on tedy musí taky. V tu chvíli jsem pochopila, že zodpovědnost za rodinu, kterou má táta, musí převzít někdo jiný. V ten okamžik mi došlo, že se musím postarat o svoji bezpečnost i o to, jak bude rodina zajištěna. Máma kvůli zdravotnímu stavu nemůže pracovat, u táty jsme nevěděli, jak dlouho ve válce vydrží. Zda bude naživu," říká zakladatelka iniciativy Hlas Ukrajiny Anastasiia Sihnaievska, která je v Česku od března roku 2022. Zůstat v něm mohla i Tanya Solomadina, která studovala na Univerzitě Karlově. Rozhodla se ale vrátit do svého rodného Charkova, a to i přes veškerá rizika, která to s sebou přináší. „Udržuje mě pořád ta stejná myšlenka, že všechno má svůj konec. Že nic netrvá věčně. Z nějaké perspektivy to může být smutná myšlenka, ale pro mě to je optimistické," říká. Obě mladé ženy popisují, jak probíhající válku prožívají, jak se za poslední čtyři roky změnily i to, jaké to je být pár desítek kilometrů od ruských hranic či v jiné zemi, daleko od blízkých, kteří jsou ve válce. Moderuje Zuzana Machálková.

Podcast o tom, jak se ve válkou zasažené Ukrajině žije mladým lidem: https://www.respekt.cz/podcasty/tady-jsem-doma-kdyz-ted-zemru-bude-to-dobra-smrt