Česko si již před lety dalo cíl vybudovat do roku 2023 síť 100 center duševního zdraví, téměř na konci roku 2024 ale není ani na třetině tohoto počtu. A nestihne se to ani do roku 2030. Upozoňuje na to zpráva NKÚ, která ukázala, že peníze z evropských dotací na tento projekt sice byly vynaloženy účelně, cíl ale splněn nebyl. Chybí centra, zdravotničtí specialisté, udržitelné financování sociální péče, ale také příslušné právní předpisy. Ministerstvo zdravotnictví i MPSV se proti zprávě ohradily s tím, že zohledňuje data do konce roku 2022, od té doby údajně stát udělal velký posun. Jak ale ve Výtahu Respektu upozorňuje Silvie Lauder, skutečnost je jiná. Národní kontrolní úřad totiž zkoumal, jak to s centry bylo, až do konce loňského roku. „V té zprávě je dost znepokojujících informací, které tak na první pohled nevypadají, ale zmiňuje, že nefunguje meziresortní spolupráce ministerstev nebo že vláda nesbírá data. Určité dílčí posuny je potřeba resortům přiznat, ale máme tady příklad toho, kdy je něco deklarovaně politická a vládní priorita, přesto se to ale nedaří naplňovat, to je znepokojující zpráva o tom, jak funguje český stát." Jaká byla tedy představa státu o tom, jak by to v ČR s centry duševního zdraví mělo být a jaká je realita? Co NKÚ ministerstvům vytýká? A pokud by pro někoho byla otázka duševního zdraví nedostačující, jaký má neplnění této priority dopad na ekonomiku?