Sněmovna schválila vládní novelu, která zřizuje funkci dětského ombudsmana. Od července by měl působit v Kanceláři veřejného ochránce práv s tím, že mezi pravomoce by patřila také vzdělávací činnost o právech dítěte, kontrola jejich dodržování a zajištění, aby mšly dívky a chlapci možnost se víc zapojit do rozhodování o svém životě. Jak ale ve Výtahu Respektu namítá Silvie Lauder, přestože jde o pokrok, téma se v Česku řeší už 34 let: „Když jsem se dívala, které všechny vlády to řešily, mluvilo se o tom během českého předsednictví v roce 2009, jednala o tom Sobotkova, Babišova i současná vláda, ale celý proces trvá mnohem déle, protože my jako Česko, respektive Československo, jsme se k vytvoření tohoto institutu zavázali v roce 1991. Navíc jsou hlasy, že se to možná letos nestihne, čeká nás totiž legislativní kolečko Senát a prezident, a zároveň není dořešeno financování." Přesto, jak by v praxi práce dětského ombudsmana nebo ombudsmanky pomáhala? Kdo by tuto funkci mohl zastávat a kdo do ní bude kandidáty dosazovat?