Pro tanečnici Markétu Vacovskou je podle jejích slov inscenace Odloučení prostředek, jak navázat dialog se společností poté, co zažila osobní tragédii. Její dva synové zemřeli ještě jako miminka na dědičnou Krabbeho leukodystrofii. Naše společnost má ze smrti strach a lidé obvykle nevědí, jak se chovat k rodičům, kteří přišli o své děti. Někdy se snaží pomoct, ale netuší jak na to, a často prý bývá výsledkem víc škody než užitku. Jiní bolestnou zkušenost se zasaženými pro jistotu nesdílejí vůbec, důsledkem čehož také vzniká společenská propast. Může divadlo pomoct nastavit tuto komunikaci smysluplnějším způsobem? O tom, jak jsme na Odloučení dokázali reagovat během uvedení na Divadelní Floře Olomouc, jsme si povídali se Samuelem Špilarem a s Josefem Neudekerem ve třetím dílu polostudentského Podcastu ve věži. Podcastová řada vzniká na Katedře alternativního a loutkového divadla na pražské DAMU, v rámci Kritického semináře 1. a 2. ročníku dramaturgie-režie.