Přestaňme si umělou inteligenci představovat jako tajemnou černou skříňku. Strojové učení je spíš jako trénink amatérského orchestru – chaotický začátek, postupné vylepšování, až nakonec umí zahrát Mozarta k nerozeznání od profíků. Ale rozumí hudbě, nebo jen tupě opakuje naučené tóny? V článku nabízím odlehčenou analogii, jak to celé funguje, abyste příště při debatách o AI nebyli odkázáni jen na dojmy a mýty, ale měli solidní představu o tom, co se skutečně děje pod kapotou.