Václav Janoščík a jeho první výstava v rámci ročního působení "hostujícího kurátora". Jaký je její filozofický podtext a co Vašek chystá za další výstavy? Poslechněte si rozhovor, ale hlavně si vezměte kávu a přijďte posedět do expozice. Fotografie z výstavy: bit.ly/3hJa6CU Video s komentářem: bit.ly/3nh5nJV Kurátorský text: kapitola první - Co když žijeme v detektivce? Zdá se, že se nám neustále kupí, násobí a vytvářejí problémy; se vzrůstající složitostí narůstá i naše nejistota, zrychluje se invaze technologií i ustavičná medializace reality, která nikde nekončí a navíc ji komplikuje naše nedostatečná schopnost udržet krok, zorientovat se a najít ten správný směr. Jako by samotný koncept současnosti, náš svět nebo naše současné žití bylo samo se sebou nešťastné, zabředlo v průšvihu, skryté před našimi zraky nebo naopak dosahující až hrozivých rozměrů. Jako kdyby naši současnost už neurčovaly myšlenky a hodnoty, ale právě tyto problémy, dezorientace, nedostatek shody či neschopnost najít společnou řeč. Kdybych měl všechno tohle sepsat do podoby detektivního příběhu, nešlo by o tradiční snahu najít řešení zločinu, odhalit a zatknout pachatele. V řadě případů totiž VÍME, v čem tkví problém (v klimatických změnách, opakovaných vlnách xenofobie, populismu, umenšování role vědění nebo dokonce pravdy). Chybí nám ale základní struktura a možnost – ať už se jedná o postavu detektiva, schopnost řešit problémy, jednat nebo dokonce o samotnou formu příběhového vyprávění –, kterou by bylo možné široce sdílet. V této souvislosti přichází na mysl film Memento (2000) režiséra Christophera Nolana, v němž se diváci spolu s hlavní postavou usilovně snaží nalézt nějakou základní strukturu, které by bylo možné se chytit. Nejen, že se film odvíjí pozpátku, ale selhávající paměť hlavního hrdiny nás zároveň vrhá do nekonečné nejistoty. Odmítání reality, bludy a dezorientace jsou v posledku zapříčiněny jím samotným, podobně jako je tomu u většiny našich ekologických a společenských problémů. Detektivní příběhy jsou obvykle vystavěny na protikladu vědění a nevědění stejně jako na protikladu zločinu a spravedlnosti. Jediné, co víme, je to, že nás děsí a pronásleduje něco neznámého, co nás nakonec dovede i k rozluštění zločinu. Nolan ve filmu Memento tento detektivní stroj ještě zrychluje. Neznámé nabývá na velikosti namísto toho, aby tomu bylo naopak. A ačkoli přijde kataklyzma, jedná se o pouhý začátek, příčinu – nikoli definitivní řešení nebo usmíření. Současná doba je poznamenaná podobným „zrychlováním“ nebo také hauntologií (čas, který nás pronásleduje – angl. to haunt). Místo pohybu vpřed ale zůstáváme zabředlí v minulosti. Namísto toho, aby přinášely větší míru pochopení, nás naše současné informační ekologie rozdělují. A to motivuje všechny naše činy. Jak dále uzpůsobit, využívat nebo potírat současnou ekonomiku vědění? Jak znovu navodit fundamentální pocit současnosti? Pracuji s předpokladem, že je především nutné udržet kontakt a využívat popkulturu, protože jedině ta vytváří dostatečně intenzivní a sdílenou půdu pod nohama na rozdíl například od filosofie nebo opravdové vědy, které se ukrývají ve svých odborných zákoutích. Detektivní fikce nám může přinést tolik potřebné schopnosti, neboť nejenže představuje jeden ze současných populárních žánrů, ale přináší zároveň i příběh o spravedlnosti, sounáležitosti, nápravě a možnostech jednání. Navíc v současném umění často hovoříme o tzv. forenzním obratu, nových výzvách ve smyslu dokumentárního přístupu k relevanci faktů a samozřejmě i o jejich průniku se světem fikce. Celý text naleznete na: cca.fcca.cz/galerie/galerie-kurzor/3/overview-fact/