Představte si, že byste s druhým člověkem mluvila tak, jak občas mluvíte sama k sobě: „No nazdar, ty dneska zase vypadáš!“ „Pane bože, v tomhle máš strašně velkej zadek.“

Možná vám to teď přijde vtipné, ale ruku na srdce, dovolila byste si takhle mluvit s jinou lidskou bytostí? Pravděpodobně ne. Přesto hovory, které občas vedeme sami se sebou, bývají zničující: „To nezvládnu. Jak se to mohlo stát? Nikoho nezajímám. Atd.“

Navíc my ženy k sobě umíme být velmi tvrdé. Naše hodnocení však nevychází z toho, jak se věci ve skutečnosti mají, ale z našeho strachu, že nejsme dost dobré...