Umění slyšet. Režisérka Natália Deáková v rozhovoru s dramaturgem Matějem Samcem poodhaluje vznik inscenace Dech, která svým unikátním tvarem stírá hranici mezi formátem hry divadelní a hry rozhlasové. Organické prolínání časových rovin, dynamické skoky z vědomí do podvědomí i z objektivna do subjektivna, situační abstrakce anebo možnost odpoutání se od země do nehmotných snových sfér. O zvuku jako klíčovém nástroji posouvání divadelních mezí, o tom, proč herce nelze nahradit nahrávkou ani v momentech, kdy je v sále absolutní tma a taky o tom, proč Dech mohl být pornem, ale nakonec není.