Ebola nepatří mezi nemoci, které zabily nejvíc lidí, a přesto u ní svět pokaždé zatají dech. V roce 1976 stačilo v konžské vesnici Yambuku pět injekčních stříkaček k tomu, aby se z misijní nemocnice stal zesilovač nákazy, a vzorek krve dorazil k Peteru Piotovi do Antverp v obyčejné termosce. Představa, že oběti vykrvácejí ze všech otvorů, je přitom mýtus, protože zabíjí hlavně ztráta tekutin. Nejhorší na ebole je ale něco jiného: šíří se péčí o nemocné a pohřby, u přeživších se umí schovat v oku nebo v mozku a vrátit se po letech. A v Kongu právě teď probíhá epidemie, proti které nemáme ani vakcínu, ani schválený lék.