Tlak na rychlost a výsledky nutí vědce jít na jistotu. Vzniká konformní kultura vědeckého konsensu. "Když budete zkoumat pět let slepou uličku, tak jste u hodnocení v pěkném průšvihu," říká psycholožka Kateřina Machovcová. "Obáváme se toho z hlediska socializace nastupující vědecké generace," dodává její kolegyně, socioložka Kateřina Cidlinská: "systémy hodnocení vědy u nás nemáme dlouho, jsou staré dvacet let, ale pro mladé jsou už normou." 

Jak z toho ven? Kateřina Cidlinská a Kateřina Machovcová se na to ptaly přímo vědců, kteří své kolegy hodnotí. Fyzik Bohuslav Rezek je jedním z nich. Klíčem jsou podle něj lidé s dostatečným rozhledem v oboru, kteří vědí, do jakého kontextu číselné ukazatele zasadit: "Pokud vědu budou hodnotit lidé, kteří ten rozhled a vizi nesdílí, tak to nemůže fungovat." Podporovat musíme nejen vynikající badatele, ale také podhoubí, ze kterého se špičková věda rodí. "Musíme dělat trochu všechno," říká Bohuslav Rezek, "abychom byli vůbec schopni přijmout objevy a produkty ze zahraničí a poučit se z nich - abychom nekupovali za zlato korálky."