Dnešní období přináší omezenou predikovatelnost a klade vyšší požadavky na adaptační kapacitu jednotlivce i společnosti. Resilience člověka spočívá na třech pilířích zahnujících: kognitivní flexibilitu, umožňující hledání nových řešení namísto rigidního uplatňování naučených vzorců; porozumění situaci a jejímu kontextu, které podporuje smysluplnost a snižuje subjektivní zátěž; a sociální ukotvenosti, založené na mezilidských vazbách a skupinové soudržnosti jako klíčovém ochranném faktoru. Přiblížíme si evoluční základy všech uvedených kořenů resilience včetně jejich implikací pro současnost.

Jiří Horáček je ředitel Národního ústavu duševního zdraví (NÚDZ), přednosta Kliniky psychiatrie a lékařské psychologie 3. lékařské fakulty UK a vedoucí Centra pokročilých studií mozku a vědomí NÚDZ. Jeho výzkumné aktivity zahrnují studium mechanismu účinku antipsychotik a psychedelik, teorii vědomí, zobrazování mozku, modelování schizofrenie na různých živočišných druzích a možnosti léčby u deprese a u existenciální tísně u onkologicky nemocných a v paliativní léčbě.