V našich zeměpisných šířkách jsme zvyklí užívat na místě slovního spojení "milující laskavost", prostě "láska". Když odhlédneme od toho, jak je slovo láska tak často zneužívané k manipulaci a jak se pro mnohé stává samozřejmostí bez vnitřního prožitku, je slovní spojení "láska" navíc znečištěno mentálními, emocionálními a tělesnými reakcemi, souvisejícími s osobní touhou a osobním vlastnictvím. Proto tu je určité riziko, že když používáme slovo "láska", posilujeme tím dualismus "já" a "ti druzí", závislost na milovaném objektu a osobní prospěch plynoucí z toho, že miluji nebo jsem milován. Pojem "milující laskavost" jde ale za to. Tam, kde se zamilovaný člověk bojí a vytváří si defenzivní strategie, jak si udržet svůj milovaný objekt, milující laskavost přeje štěstí, radost a svobodu všem cítícím bytostem bez rozdílu a tím rozvíjí vztahy ke všem bytostem ve svém poli, tedy rozvíjí Sounáležitost. To je rozměr, kterého není připoutaný zamilovaný člověk schopen. Soucítění jde ještě do větší hloubky vnímání ostatních bytostí jako sobě rovných, jde o přímou praxi dívání se na svět, i na sebe, očima druhých, kdy je viděno a poznáno, že nikdo na tom není hůře nebo lépe, než já a že vše je propojené. Všechny bytosti jsou skrze soucit spontánně rozpoznány jako dokonalá projevení Buddhovské Přirozenosti a proto, zcela přirozeně, se soucitný člověk věnuje činnosti, která napomáhá bytostem uvidět v sobě právě tuto Podstatu, Rovnost a Sounáležitost, a to ho naplňuje Radostí.  

Yongey Mingyur Rinpoche v následujícím videu rozvádí téma Soucitu v jedné z kapitol jeho knihy Radost ze života. 

Čte: Míša Minaříková. 

www.srdce-dharmy.cz