Nevznikl z rozhodnutí architektů, ale z písku, vody a náhody. Žofín vznikl na ostrově, který si Vltava vytvořila sama, a Praha si ho postupně přivlastnila. Z nenápadného Barvířského ostrova se stal jeden z nejdůležitějších společenských bodů města. Místo plesů a koncertů, politických setkání i tichých osobních okamžiků. Hráli tu Wagner i Čajkovskij, tančila Božena Němcová, Bedřich Smetana tu sledoval Mou vlast, kterou už neslyšel. Budova, která stojí na dubových trámech, dýchá s řekou a chová se skoro jako loď, je dodnes symbolem okamžiků, kdy se Praha setkávala sama se sebou. Příběh ostrova, který vznikl náhodou a přesto se stal jedním z pilířů pražského společenského života.