Otázka 01: Dlouho jsem hledal a vždy došel ke stejnému závěru. Proč je tu ta tendence hledat? Je to nástroj mysli, která se snaží zmást nás na cestě k osvícení?  Děkuji  

Podotázka 01: Lumíre moc pěkný příspěvek. Jen bych poprosila o dovysvětlení. Na začátku je touha, čili já, která pomůže se zrodit a následně probudit - pomocí touhy dojdeme i k osvícení. To mohu potvrdit, chtěla jsem, a stalo se to. Pak ale máme přestat toužit, tím se přestat zrozovat, když touha jsem já? Toto je tedy cíl buddhy. Jak se ale tento koncept slučuje s tímto - cesta je cíl a to co tady má smysl, je navyšovat vědomí a pokud toho docílíš, pomáhat v tom ostatním. Pokud se přestaneš zrozovat, už tady nikomu nepomůžeš, už nic nepředáš a tím se i zpomalí rozvoj dalších bytostí. Cestu buddhy mám ráda, hodně mi pomohla, ztotožňuji se s ní, ale se vší úctou Lumíre, ten konec - nezrozování se na mě působí trochu jako ismus. Jak víš že je to ten správný konec? Pokud jsi osvícený, dokážeš se od utrpení rychleji oprostit. Vím, Lucie povídala, že přejímáš utrpení svých žáků, ale od toho se taky nejde oprostit? Vždyť naše duše tu jsou právě proto aby zkoušely, aby prožívaly a tomu se říká život. A ten je nekonečný. Tedy asi do té doby než se rozhodneš jinak. Ano,můžeš se přestat zrozovat, ale jaký to má potom význam? Anastasie píše, že nejdůležitější z vesmírných zákonů je zlepšovat životní prostor, tedy zlepšovat sebe. To znamená působit na ostatní lidi a jít jim příkladem. Pokud toto přerušíš, nemáš už koho učit, což zase rozporuje onomu vesmírnému zákonu. Proto na mě konec inkarnace působí jako ismus, ale s tvým přesvědčením chápu, že to samé můžeš říct ty o mě.. To je to, o čem stále přemítám. Je tu spoustu cest, které by měly vést k jednomu cíli, ale já vidím cíle dva a úplně mi není jasné se kterým se ztotožnit, zatím vyhrává moje teorie a ve tvé nevidím smysl. Ať čtu tvoje příspěvky, mluvím s Lucií, stále mě to nepřesvědčilo. Navíc Buddha zaměřuje svoji pozornost na utrpení, což na jednu stranu chápu, protože tím vede lidi k sebelásce a vysvobození se z utrpení. Podle tohoto konceptu i chápu proč hlásá ukončení inkarnace - úplné vysvobození se z utrpení, jelikož se celou cestu na něj zaměřuje. Jak si ale potom té nirvany budeme vážit, užívat, když si tady dobrých věci vážíme právě díky dualitě, tím že poznáváme i zlé? Vím, že dobré a zlé si taky určujeme sami. Ale je to úplně jiné pojetí než to boží, kdy máme žít život v radosti. Abychom mohli, jasně že je třeba abychom netrpěli, ale zase když budu brát život jako radost, proč ukončovat inkarnaci?  

Odpovědi na výše zmíněné otázky naleznete ve videu.  

Srdce Dharmy: https://www.srdce-dharmy.cz/

Lumír Láska: http://lumirlaska.cz/