Můj muž Pavel být pěstoun původně nechtěl. Přál si mít velkou rodinu, ideálně 3 své děti. Osud nám však dopřál jednu bio dcerku, pak sérii potratů s výsledkem, že další dítě již pouze cestou IVF či náhradní péče.  Těžce přijímal, že já IVF odmítám. Otevřeli jsme otázku adopce a pěstounství. 

Dlouhou dobu si nedokázal představit, že přijme "cizí" dítě za své a už vůbec ne formou pěstounství. Podporu pro toto rozhodnutí v rodině neměl.  

Jak v něm dozrálo rozhodnutí být pěstounem? Jak hodnotí zpětně své obavy? Šel by do celého procesu znovu? Přistupuje rozdílně ve výchově bio dcerky a pěstounského synka? Co ho nejvíce překvapilo? Jak snáší setkávání s biologickými rodiči?   

Tyto a další otázky zodpovíme ve společném živém vysílání - originální video verzi najdete na www.spojenisrdcem.cz. 

Tento rozhovor může být podnětný pro všechny z vás, kteří kvůli svým vnitřním obavám bojkotujete přijetí dítě formou adopce či pěstounství. Někdy oprávněně, často bohužel zbytečně - a to je velká škoda.