Karlovy Vary. Skutečná či domnělá ikona našeho lázeňství. Ať tak či onak, k pobytu v lázních odjakživa patřila potřeba či spíše touha se volných chvílích rozptýlit, pobavit. Co dělat, když lázeňskému hostu skončily v daném dnu léčebné procedury? Do kavárny či do cukrárny je jistě milé zabrousit, ale nedá se to dělat tři týdny den co den. Navazovat známosti prý bývá oblíbené, ale jistě to nevyhovuje každému. Ovšem číst si osaměle na lavičce se rovněž nezdá uspokojivým řešením. Co tedy návštěvníkům nabídnout?
Nepřekvapí, že jedním z oblíbených prvků, kterými se dají lázeňské dny a večery zpestřit, je hudba. Dávnou tradicí nejrůznějších lázní včetně těch karlovarských jsou promenádní koncerty na kolonádě, ať už v podobě nedělního matiné anebo v jiných časech. To ale zjevně nestačilo. A tak vlastně bylo docela logicky už roku 1835 založeno v Karlových Varech sezónní lázeňské těleso, místními rádo považované za nejstarší symfonický orchestr v naší zemi.