Zamaskovat se nedá, její stavba navíc nešla před zraky místních obyvatel i cizích agentů nijak ukrýt. Přesto v sobě elektrárna ve Štěchovících nese tajemství. Pro nacisty měla mít klíčový význam v tajném plánu na zvrat ve válce.

Štěchovice. Obec na jih od Prahy, která lákala hledače legendárního nacistického pokladu, který ve skutečnosti nikdy neexistoval. Jak se nedávno přiznal jeho „tvůrce“ a zároveň nejslavnější hledač. Přesto měly Štěchovice pro Němce za druhé světové války zásadní význam. 

V katastru obce totiž stojí vodní elektrárna, která se začala stavět ještě před válkou, dokončena byla ale až za protektorátu. Zároveň bylo za války rozhodnuto o stavbě přečerpávací elektrárny v kopci nad přehradou. Strategický význam pro nacistické Německo získaly obě stavby v roce 1943.

V únoru 1943 se povedlo odbojářům zničit vodní elektrárnu Vemork v okupovaném Norsku, která produkovala těžkou vodu. Ta je jednou z cest, jak se dostat ke štěpné jaderné reakci. A tudíž i k výrobě jaderné bomby. „Byla to jediná tehdy funkční továrna na těžkou vodu,“ připomíná v podcastu Skutečné české záhady novinář Jaroslav Mareš. 

Nacisté tak hledali náhradní lokality a poté, co spojenci v květnu 1943 zničili přehrady v Porýní, si vybrali Štěchovice. Výhodou bylo i to, že šlo o zdroj na okupovaném území, které zatím stálo mimo zájem spojeneckých bombardérů. 

Z rozhodnutí říšského protektora tak dostala stavba štěchovické elektrárny absolutní prioritu. S vodní elektrárnou se za války začala stavět i přečerpávací elektrárna na kopci nad Štěchovicemi. Díky ní by bylo k dispozici velké množství elektřiny po omezenou dobu, což by se mimo jiné hodilo i k výrobě těžké vody.

Přesto nacisté nikde v okolí přehrady a elektrárny žádnou továrnu na výrobu těžké vody nestavěli. Kam tedy měla vést elektřina ze Štěchovic? Odpověď se nachází v rozhodnutí Ústředních elektráren. To v prosinci 1941 informuje obecní úřad ve Štěchovicích, že v lednu 1942 bude zprovozněno vedení vysokého napětí vedoucí katastrem obce.

Jenže v lednu 1942 štěchovická elektrárna ještě nestála. Ta dodala první elektřinu na podzim roku 1943. Vedení mířilo směrem na jih do rozvodny v Mirovicích, která je na hranici dnešního Středočeského a Jihočeského kraje. Odtamtud měl jedna z přípojek vést do Příbrami a druhá do Strakonic.

V Příbrami tehdy působil výzkumný ústav Waffen Union, což byl konglomerát plzeňské Škodovky, brněnské Zbrojovky a Explosie v Semtíně. Tento výzkumný ústav měl pro SS vyvíjet a vyrábět nové zbraně a koncem války tam tým Rolfa Engela vyvíjel rakety na tuhá paliva. 

Proč měly být Strakonice napojeny na vedení vysokého napětí? A na čem pracovali čeští dělníci ve vysočanské továrně Marconi Radioslavia?

Poslechněte si šestý díl nové série.

Skutečné české záhady

• Podcastová série Josefa Klímy a Jaroslava Mareše o vyřešených i nevyřešených případech naší historie.
• Odebírejte na Podcasty.cz, Spotify, Apple Podcasts a ve všech podcastových aplikacích.
• Reakce, vzkazy i náměty pro Tým Josefa Klímy a podcast Skutečné české záhady posílejte na adresu klimuvtym@sz.cz