V celosvětovém měřítku měla pandemie katastrofální dopad na sociální vazby a komunity. Opatření k omezování kontaktu mezi lidmi a k zastavení šíření nemoci postavila nové bariéry mezi umělce a jejich publikum. Bezkontaktní realita pandemie dala vyniknout nerovnostem, které ve společnosti existovaly již před jejím vypuknutím, zviditelnila nevyhovující pracovní a ekonomické podmínky a zhoršila související psychologické potíže, které se často týkají i divadelníků. Tento podcast je reflexí na diskusi čtyř divadelníků a výzkumných pracovníků o tom, jak by se scénická umění mohla změnit a transformovat některé ze svých praktik tak, aby dosáhla lepší, empatičtější a udržitelnější podoby.