Lucia Berlinová většinu života strávila mimo reflektory literárního světa. Pracovala jako uklízečka, zdravotní sestra nebo recepční, vychovávala čtyři děti, bojovala s alkoholismem a psala povídky, které dnes mnoho kritiků označuje za jedny z nejlepších v americké literatuře druhé poloviny dvacátého století. Jenže skutečné uznání přišlo až po její smrti. Protože kulturní svět občas připomíná člověka, který začne tleskat až ve chvíli, kdy kapela odchází z pódia.

V dnešním díle podcastu se podíváme na život ženy, která vyrůstala mezi hornickými městy, Chile, nemocnicemi a chaosem, a rozebreme její nejslavnější knihu Manuál pro uklízečky. Proč její povídky působí tak autenticky? Jak dokázala psát o obyčejných lidech bez patosu a bez literární pózy? A proč její texty o vyhoření, závislostech, práci a osamělosti fungují možná ještě silněji dnes než v době svého vzniku?

Čeká vás díl plný alkoholu, nemocnic, unavených lidí, absurdního humoru a literatury, která se nesnaží zachránit svět. Jen vám připomene, jak moc rozbitý umí být obyčejný život. A možná právě proto je tak zatraceně dobrá.

jiriwittek.cz

instagram.com/jiriwittek