Czesław Miłosz není básník, který by psal o kráse světa, ale o tom, jak snadno si svět dokáže obhájit vlastní svinstva. V tomhle díle se díváme na Miłosze jako na svědka století, které mělo až příliš jasno v tom, co je správné, a příliš málo pochybovalo o sobě. Projdeme jeho životem od rozpadlých impérií přes válku a exil až k Nobelově ceně, která nic nevyřešila, jen potvrdila, že nepohodlné otázky se občas vyplácí klást.

Hlavním bodem dílu je kniha Zotročený duch, nemilosrdná analýza toho, jak se inteligentní lidé dokážou dobrovolně vzdát vlastního myšlení výměnou za klid, smysl a pocit příslušnosti. Nejde o komunismus, nejde o minulost a nejde ani o cizí lidi. Jde o mechanismus, který funguje pokaždé, když se pochybnost začne považovat za slabost a správný jazyk za morálku.

Tenhle díl není uklidňující, není útěšný a rozhodně není optimistický. Je to připomínka, že největší nebezpečí nezačíná tam, kde někdo zakazuje mluvit, ale tam, kde lidé mluví ochotně přesně tak, jak se od nich čeká. A pořád mají pocit, že jsou svobodní.

https://www.forendors.cz/phorbo

www.jiriwittek.cz

www.instagram.com/jiriwittek