Margaret Atwood je často označovaná za prorokyni dystopií, ale to je pohodlný omyl. Příběh služebnice není předpověď budoucnosti, ale chladná analýza toho, jak se společnost dokáže sama, zcela racionálně a s dobrými úmysly vzdát svobody výměnou za pocit pořádku. V tomhle díle se nepodíváme na Gileád jako na extrém, ale jako na výsledek série kompromisů, které dávají smysl, dokud nedají smysl vůbec.

Nebude řeč o hrdinech ani o jasných vinících. Spíš o jazyku, těle, paměti a normalitě systémů, které fungují právě proto, že většina lidí chce mít hlavně klid. Tenhle díl není varování. Je to pitva procesu, který se opakuje pořád dokola – jen pokaždé pod jiným názvem.