Jestliže toto poznání nás samých, které nám ukazuje naši nicotnost, vědomě vstoupí do našich srdcí, získáme tím snadný přístup ke skutečnému poznání Boha. Nebo spíše, když Bůh zničí ony dva nejhorší mory, kterými jsou sebejistota před Jeho odplatou a falešná jistota a spoléhání se na nás samé, jako by nám tím otevřel první dveře k Jeho Království. Protože jedině tehdy začneme pozvedat své oči k nebesům, ty oči, které bývaly předtím upnuté k zemi a u ní končily. A my, kteří jsme dříve nacházeli spočinutí sami v sobě, toužíme po Pánu. Na druhou stranu, ačkoliv naše ničemnost by si zasloužila něco zcela jiného, tento milosrdný Otec nám, kdo jsme takto zarmouceni a sklíčeni, přece podle své nevyslovitelné vlídnosti ukazuje a zjevuje sám sebe. A takovými prostředky, o nichž ví, že nám budou nápomocné v naší slabosti, nás volá zpět z bludu na správnou cestu, ze smrti do života, ze zkázy ke spáse, z království ďábla k Jeho vlastní vládě...