„Mám pocit, že obzvlášť v současném umění se klade velkej důraz na určitou kritičnost a vyjadřování naštvání, ale myslím si, že málokdo z nás je schopnej to naštvání transformovat v nějaký východiska nebo dialog, který by lidi nerozděloval víc, než když do toho dialogu vstupoval, což je něco, co jde velmi hezky ilustrovat na tadytý petici*,” říká umělkyně Barbora Ilič.

„Ta petice se stala jedním velkým projekčním plátnem, do kterýho si každej, kdo se cejtí, ať už právem nebo neprávem, bejt vystrčenej z diskurzu současnýho umění nebo současný kultury, do kterýho si dosadil každej, co chtěl,” dodává. Co podle Barbory petenti petice vlastně chtějí? Proč je podle ní potřeba hledat cestu společného dialogu? A jak je možné, že to stále neumíme?

*Vyjádření a výzva umělců a kulturní veřejnosti k AVU, CJCH a NG

Barbora Ilič je umělkyně, kurátorka a doktorandka na Fakultě výtvarných umění VUT, která se zabývá mocí romantizace, nostalgie a možnostmi kritiky v umění i širším kulturním kontextu. Je součástí kurátorského kolektivu galerie Cejla a uměleckého kolektivu Ugly Brno, který vystupuje proti vizuálnímu fašizmu (nejen) v ulicích Brna

#Perspectives