„Praha v 21. století odváží lidi s postižením, tělesným nebo mentálním, kilometry daleko, někdy až přes 150 kilometrů od svých hranic. Často do velmi odlehlých míst, pustin, kde nejsou města. Jsou to izolované ústavy, kde se nedá žít nějaký běžný život. Ti lidé tam nejenže nemají kvalitní zdravotní péči, protože tam nejste člověk, jste tam číslo. Jsou to velkokapacitní zařízení,“ říká novinářka Táňa Zabloudilová, která se ve své reportáži věnovala tomu, jak Praha své občany a občanky s postižením vytrhává z jejich běžného života.

„Tito lidé mohou pracovat, úplně normálně mohou mít vztahy a žít plnohodnotným životem. V Praze ne, Praha nezřizuje kapacity, kde by tito lidé mohli žít,“ vysvětluje Táňa. Praha totiž trpí nedostatkem bezbariérových bytů nebo bytů, pro něž je vyhrazený nějaký typ zdravotnické či sociální služby. Nakládá Praha ilegálně se svými občany a občankami s postižením? Existuje nějaká šance na změnu? Co by si lidé v těchto zařízeních nejvíce přáli? Pusť si epizodu s moderátorkou Hankou Trojánkovou Birizcovou.

Poslechni si také epizodu Nicole Fryčová vs. překážky lidí se zdravotním postižením // RANT Prostoru #63.

Táňa Zabloudilová je novinářka, která se věnuje kultuře, sociální péči, krizi bydlení nebo urbanizmu. Je součástí redakce Page not found, dramaturgyní festivalu Serial Killer, tvůrkyní podcastů Moje terapie a Hranice násilí pro Český rozhlas, moderátorkou a pedagožkou. Často se k ní témata, která zpracovává novinářsky, dostanou tak, že ji prostě naštvou.

#Perspectives